Dnešek byl synonymem nepravděpodobnosti. Začalo to ráno – když jsem otevřela noviny. Bylo naprosto nepravděpodobné, že by mě potěšilo něco jako slogany typu „Policisté změní barvu služebních aut“ nebo „Clintonová x Obama“, kterými byla dnešní `Dvacetčtyřka` přecpaná. Bylo také absolutně nepravděpodobné, že když budeme někde na půl cesty mezi Stodůlkami a Hůrkou, celý vagón ohromí moje ohroméné „Pááni!“. Tak dobře, asi si to moc beru, ale nebyli byste taky tak rádi, když v těch novinách najdete něco, co je vám duševně blízké 
?
-První hodinu jsem prospala.
-Druhou jsem si nezřízeně užívala – byla matika – takový dobře vyřešený příklad je pro mě balzám na duši.
-Třetí hodinu jsem dělala, že tam nejsem – přála bych vám slyšet ty kydy, co se nám snaží nacpat do mozku přírodopisářka. Hodně jsem se přemáhala, abych neudělala něco čistě nepravděpodobného, třeba v záchvatu sebezáchovy nevyzkočila z okna, abych nemusela poslouchat, že třetihory vážně byly – I když nebyly.
- Čtvrtá hodina byla k ničemu (nebo kničemu?). Zbylo mi jediné – poslouchat Jiráska, jak říká: „Dááťťááák“
- Pátou – Chemii – jsem asi pochopila, ale i když kdo ví?
- Šestá hodina se nesla v rytmu plácání se do kolen, záchvatů smíchu a zmatečného vykřikování anglických názvů zvířat a frázových sloves. Zjistila jsem, že mi to stále nejde, nešlo mi to ani ve školce . . .
Na metru cestou domů jsem dostala echo, že je mě potřeba někde jinde – tak jsem jela na Butovice. Odměnou za Image poradenství se mi stal velice pohodlný odvoz až domů, i když jsem původně měla jet busem – který jsem stíhala jen tak tak.
Doma jsem si pustila nesmrtelnou pangalaktickou komedii THE HITCHHIKER`S GUIDE to the Galaxy a je dobře . .
. . .