Zítra jdu do školy. Konečně. A budou prázdniny. Konečně. Začala jsem psát. Konečně . . .
Dneska se mi podařilo uklidit si ve skříni, fakt 
Vyťukala jsem do notebooku první řádky chystané povídky, a s úspěchem jsem se flákala. Popravdě se mi nechce moc psát, ani není moc co, jen ať je vidět, že žiju . . .
Stává se, že si člověk někdy položí otázku typu : A co dál? (Stává se to tedy hodně často.) Prostě jen tak sedím a přemýšlím co dál. Co bude teď? V nejbližší době přijdou věci, na které jsem čekala několik let. Jsem trochu nervózní z pocitu, že teď už NEMUSÍM ale MŮŽU. Dá se říct že bilancuju. Jsem šťastná, ale jen tak, prostě čistě a bezzávazně.
Přeji Veselé Vánoce a Šťastný nový rok, všem lidem dobré vůle, známým i neznámým, těm co jsou tady i těm co jsou tam . . .
Vaše Aydre Bagwie
Chtěla jsem napsat článek, ale . . . neplánovaně jsem usnula. Tak zítra . . .
Stříbrná nedělě, prý . . . stále nemůžu uvěři, že za týden jsou Vánoce – a já mám nakoupené všechny dárky. To je zázrak sám o sobě.Dnes mi bylo řečeno, že jako romanopisec, přece nemůžu vědět co bude na konci. A vážně nemůžu, a tak posílám všechny slohové zásady a rady češtinářů k šípku. A měla jsem to udělat dřív, ale kdo to měl vědět?
Podařilo se mi objevit skvělou francouzskou ilustrátorku – Cathy Delanssay – její homepage: http://mapage.noos.fr/delanssay/
