Říkala jsem si, že Volbu opravdu sledovat nebudu. Je to fraška a komedie. Ano, samozřejmě.
Ale nedalo mi to. Po pár minutách konsternovaného čučení na Čt24 a přímé přenosy z Hradu, jsem polaja podezření, že si ze mě někdo vystřelil. Situace, které se odehrávaly na obrazovce byly ne nepodobné těm z britského seriálu Ano, pane ministře. Paroubek se ze dne na den změnil z vypaseného na příliš umělého, Švejnar a Klaus se navzájem ignorují, Topolánek občas vypadá, že nemá daleko k pláči. Poslanci se začínají pomalu a nenápadně přesouvat ze Španělského sálu na sály operační a nemocniční lůžka.
V zahraničí si z nás musí dělat srandu. Ale nevolíme jen my . . .
