Zítra jdu do školy. Konečně. A budou prázdniny. Konečně. Začala jsem psát. Konečně . . .
Dneska se mi podařilo uklidit si ve skříni, fakt 
Vyťukala jsem do notebooku první řádky chystané povídky, a s úspěchem jsem se flákala. Popravdě se mi nechce moc psát, ani není moc co, jen ať je vidět, že žiju . . .
Nemám ráda Hugha Granta.
Mám chřipku.
Válčím s aplikacemi.
A hrabu se ve věcech, které mě částečně fascinují a taky mě děsí.
Poslouchám jazz a Cyntiu M. .
A píšu . . .
Nenám si na co stěžovat. Jen tu teplotu bych asi nemusela mít.
Říkala jsem si, že Volbu opravdu sledovat nebudu. Je to fraška a komedie. Ano, samozřejmě.
Ale nedalo mi to. Po pár minutách konsternovaného čučení na Čt24 a přímé přenosy z Hradu, jsem polaja podezření, že si ze mě někdo vystřelil. Situace, které se odehrávaly na obrazovce byly ne nepodobné těm z britského seriálu Ano, pane ministře. Paroubek se ze dne na den změnil z vypaseného na příliš umělého, Švejnar a Klaus se navzájem ignorují, Topolánek občas vypadá, že nemá daleko k pláči. Poslanci se začínají pomalu a nenápadně přesouvat ze Španělského sálu na sály operační a nemocniční lůžka.
V zahraničí si z nás musí dělat srandu. Ale nevolíme jen my . . .
Udělala jsem si radost Za pololetí jsem si “nadělila” nový foťáček. Panasonic Lumix DMC-LS75 – můj vlastní. Tak dneska konečně došel 
Malý, lehounký s krásně čistýma fotkama . . .
__________________________
Parametry v kostce:
7,2 Mpx
3x optický zoom
35-105 mm ohnisková vzdálenost
optický stabilizátor MEGA O.I.S.
138 g
__________________________
Proč jsem si koupila takového prcka? Už mám poloautomatickou zrcadlovku – má asi 12x optický zoom – a je pekelně těžká. Takže nový foťák je taková kabelková záležitost – ale s bezva parametry Zítra s ním vyrážím na Prahu . . .
Fotky budou na kl.rajce.net
Přeju pěkný víkend
Dnešek byl synonymem nepravděpodobnosti. Začalo to ráno – když jsem otevřela noviny. Bylo naprosto nepravděpodobné, že by mě potěšilo něco jako slogany typu „Policisté změní barvu služebních aut“ nebo „Clintonová x Obama“, kterými byla dnešní `Dvacetčtyřka` přecpaná. Bylo také absolutně nepravděpodobné, že když budeme někde na půl cesty mezi Stodůlkami a Hůrkou, celý vagón ohromí moje ohroméné „Pááni!“. Tak dobře, asi si to moc beru, ale nebyli byste taky tak rádi, když v těch novinách najdete něco, co je vám duševně blízké ?
-První hodinu jsem prospala.
-Druhou jsem si nezřízeně užívala – byla matika – takový dobře vyřešený příklad je pro mě balzám na duši.
-Třetí hodinu jsem dělala, že tam nejsem – přála bych vám slyšet ty kydy, co se nám snaží nacpat do mozku přírodopisářka. Hodně jsem se přemáhala, abych neudělala něco čistě nepravděpodobného, třeba v záchvatu sebezáchovy nevyzkočila z okna, abych nemusela poslouchat, že třetihory vážně byly – I když nebyly.
- Čtvrtá hodina byla k ničemu (nebo kničemu?). Zbylo mi jediné – poslouchat Jiráska, jak říká: „Dááťťááák“
- Pátou – Chemii – jsem asi pochopila, ale i když kdo ví?
- Šestá hodina se nesla v rytmu plácání se do kolen, záchvatů smíchu a zmatečného vykřikování anglických názvů zvířat a frázových sloves. Zjistila jsem, že mi to stále nejde, nešlo mi to ani ve školce . . .
Na metru cestou domů jsem dostala echo, že je mě potřeba někde jinde – tak jsem jela na Butovice. Odměnou za Image poradenství se mi stal velice pohodlný odvoz až domů, i když jsem původně měla jet busem – který jsem stíhala jen tak tak.
Doma jsem si pustila nesmrtelnou pangalaktickou komedii THE HITCHHIKER`S GUIDE to the Galaxy a je dobře . .
